Každý, kdo byť
jen vzdáleně přišel do kontaktu s hubnutím, dietou, nebo zná
někoho, kdo se snaží zhubnout, zcela jistě přišel do kontaktu s
frází: "Jíst cukry na večer je hotová pohroma." Když
jsme byli děti, rodiče nás s touto větou pravidelně
bombardovaly, ale oni se jen snažili uchránit naše zoubky před
zubním kazem. V hubnoucím světě nikdo na zdravý chrup ani
nepomyslí a tento výrok nabral zcela jiný význam. Zkrátka, pokud
si na večeři dáte své oblíbené rizoto, pak nikdy nebudete
vypadat jako modelka. Každý tomu věří, protože to jaksi
podvědomě dává smysl. Ale je to opravdu tak?
V 80. letech věda přišla s převratným objevem, že za obezitu a zvýšený výskyt srdečně-cévních onemocnění může tuk. A tak se začal veřejný boj proti tukům. Všechno bylo najednou bez tuku. Mléko, jogurty byly bez tuku, nejvíce se jídlo libové maso a div, že i oleje se nezačaly vyrábět bez tuku. Pak se však zjistilo, že Eskymáci, přesto, že konzumují hodně ryb s vysokým obsahem tuku, vůbec neznají srdečně-cévní onemocnění a to zejména kvůli tomu, že se spásaly rybami s vysokým obsahem tuku.
Tak se lékaři, vědci a dietologové začali drbat po hlavě a našli nového viníka. CUKR! Za všechno může cukr. Celá zdravím a hubnutím posedlá komunita si nadšeně pomädlila ruce, protože zase našli něco, na co se dají svalit všechny naše problémy. A tak se opět začalo vyrábět vše bez cukru. Vše bylo light, všechno bylo dietní a vše bylo zdravotně nezávadné. A tady se vracíme k naší klíčové větě, na kterou natrefíte v různých obměnách téměř v každém článku o hubnutí. Cukry v jakékoli formě jsou na večer nezdravé a Vaše tělo je nedokáže spálit tak, jako když je sníte dopoledne. Já se ale ptám, je to pravda?
Tak jsem se rozhodla pátrat po nějakém důkazu, který by mě přesvědčil, že je to opravdu tak, nebo tento výrok spadá do kategorie: 100 x omílaná lež se stává pravdou. Výsledek mého pátrání Vás možná překvapí.
V 80. letech věda přišla s převratným objevem, že za obezitu a zvýšený výskyt srdečně-cévních onemocnění může tuk. A tak se začal veřejný boj proti tukům. Všechno bylo najednou bez tuku. Mléko, jogurty byly bez tuku, nejvíce se jídlo libové maso a div, že i oleje se nezačaly vyrábět bez tuku. Pak se však zjistilo, že Eskymáci, přesto, že konzumují hodně ryb s vysokým obsahem tuku, vůbec neznají srdečně-cévní onemocnění a to zejména kvůli tomu, že se spásaly rybami s vysokým obsahem tuku.
Tak se lékaři, vědci a dietologové začali drbat po hlavě a našli nového viníka. CUKR! Za všechno může cukr. Celá zdravím a hubnutím posedlá komunita si nadšeně pomädlila ruce, protože zase našli něco, na co se dají svalit všechny naše problémy. A tak se opět začalo vyrábět vše bez cukru. Vše bylo light, všechno bylo dietní a vše bylo zdravotně nezávadné. A tady se vracíme k naší klíčové větě, na kterou natrefíte v různých obměnách téměř v každém článku o hubnutí. Cukry v jakékoli formě jsou na večer nezdravé a Vaše tělo je nedokáže spálit tak, jako když je sníte dopoledne. Já se ale ptám, je to pravda?
Tak jsem se rozhodla pátrat po nějakém důkazu, který by mě přesvědčil, že je to opravdu tak, nebo tento výrok spadá do kategorie: 100 x omílaná lež se stává pravdou. Výsledek mého pátrání Vás možná překvapí.
 |
| montrealgazette.com |
Takže, odkud výrok
"žádné sacharidy na večer" pochází?
Abychom se mohli odpíchnout v této záležitosti dál, je nutné pochopit, proč tuto zaručenou radu uslyšíte od každého "experta" na hubnutí. Tito experti jsou totiž přesvědčeni, že pokud krátce po večeři, kde jste si dopřáli sacharidy v jakékoliv formě půjdete spát, během spánku se metabolismus zpomalí a všechny ty nešťastné cukry se uloží ve formě tukových polštářů. Zatímco kým byste sacharidy jedli pouze do dejme tomu třetí odpoledne, tělo má ještě dostatek času jejich spálit. Také mohou zmínit něco v tom smyslu, že citlivost inzulínu v noci trochu klesá a tím pádem se přijatý cukr nepřeměňuje na energii, ale rovnou se ukládá jako tuk. Posviťme si nejdříve na ten zpomalený noční metabolismus. Vypadá to docela logicky. Ležíte jako poleno v posteli, velmi se nehýbete, jen spíte. Tělo asi tedy nespálí hodně energie, však? Tím pádem je metabolismus zpomalený. Studie opravdu ukazují, že během první poloviny spánku se výdej energie skutečně snížil přibližně o 35%. Ale v druhé polovině spánku se výdej energie také výrazně zvýší kvůli REM fázi. Takže když se tyto výkyvy v metabolismu zprůměrují, vyjde nám, že spánkový metabolismus SMR není odlišný od oddechového denního metabolismu RMR. A jako třešnička na dortu - spánkový metabolismus signifikantně vzroste pokud jste během dne cvičili, což vede k rychlejší oxidaci tuku během spánku. Argument, že sacharidy k večeři jsou nehorázným prohřeškem a už nikdy v životě jejich nespálíte můžete tedy s čistým svědomím hodit za hlavu.
Vědci z Izraele se rozhodli podrobit skupinu lidí následujícímu testu. Vytvořili si experimentální a kontrolní skupinu, přičemž obě skupiny konzumovali po dobu šesti měsíců nízkokalorickou stravu. Obě skupiny konzumovali stejný počet kalorií, proteinů, sacharidů a tuků. Jediné v čem byl rozdíl byla jiná distribuce sacharidů během dne. Kontrolní skupina konzumovala sacharidy během dne, zatímco experimentální skupina snědla 80% sacharidů na večer. Výsledky tohoto šestiměsíčního experimentu Vás mohou šokovat. Nejenže experimentální skupina, která většinu denní dávky sacharidů jídla na noc zhubla mnohem víc, ale i byla lépe naladěná, více spokojená a méně hladová.
Abychom se mohli odpíchnout v této záležitosti dál, je nutné pochopit, proč tuto zaručenou radu uslyšíte od každého "experta" na hubnutí. Tito experti jsou totiž přesvědčeni, že pokud krátce po večeři, kde jste si dopřáli sacharidy v jakékoliv formě půjdete spát, během spánku se metabolismus zpomalí a všechny ty nešťastné cukry se uloží ve formě tukových polštářů. Zatímco kým byste sacharidy jedli pouze do dejme tomu třetí odpoledne, tělo má ještě dostatek času jejich spálit. Také mohou zmínit něco v tom smyslu, že citlivost inzulínu v noci trochu klesá a tím pádem se přijatý cukr nepřeměňuje na energii, ale rovnou se ukládá jako tuk. Posviťme si nejdříve na ten zpomalený noční metabolismus. Vypadá to docela logicky. Ležíte jako poleno v posteli, velmi se nehýbete, jen spíte. Tělo asi tedy nespálí hodně energie, však? Tím pádem je metabolismus zpomalený. Studie opravdu ukazují, že během první poloviny spánku se výdej energie skutečně snížil přibližně o 35%. Ale v druhé polovině spánku se výdej energie také výrazně zvýší kvůli REM fázi. Takže když se tyto výkyvy v metabolismu zprůměrují, vyjde nám, že spánkový metabolismus SMR není odlišný od oddechového denního metabolismu RMR. A jako třešnička na dortu - spánkový metabolismus signifikantně vzroste pokud jste během dne cvičili, což vede k rychlejší oxidaci tuku během spánku. Argument, že sacharidy k večeři jsou nehorázným prohřeškem a už nikdy v životě jejich nespálíte můžete tedy s čistým svědomím hodit za hlavu.
Vědci z Izraele se rozhodli podrobit skupinu lidí následujícímu testu. Vytvořili si experimentální a kontrolní skupinu, přičemž obě skupiny konzumovali po dobu šesti měsíců nízkokalorickou stravu. Obě skupiny konzumovali stejný počet kalorií, proteinů, sacharidů a tuků. Jediné v čem byl rozdíl byla jiná distribuce sacharidů během dne. Kontrolní skupina konzumovala sacharidy během dne, zatímco experimentální skupina snědla 80% sacharidů na večer. Výsledky tohoto šestiměsíčního experimentu Vás mohou šokovat. Nejenže experimentální skupina, která většinu denní dávky sacharidů jídla na noc zhubla mnohem víc, ale i byla lépe naladěná, více spokojená a méně hladová.
 |
| viewfromwitsend.wordpress.com |
Méně hladová?
Tomu se mi nechce věřit ...
Vidíte dobře. Určitě jste slyšeli už někoho říct, že více než 2-3 hodiny bez sacharidů by nepřežil. Pokud si dávkujete menší porce sacharidů během celého dne v podstatě si kapky do těla glukózu v miniaturních dávkách. Aby se glukóza odbourala, nastupuje na scénu inzulín. Nadměrné vylučování inzulínu má však za následek větší pocit hladu, který se dostaví přibližně 2-3 hodiny po vyloučení inzulínu. A tady se dostáváte do bludného kruhu, ze kterého se prakticky nedá vymotat. Proto si většina lidí myslí, že potřebují sacharidy každé 2-3 hodiny, jinak by byli hladoví, přičemž je to ve skutečnosti právě naopak.
Pokud konzumujete sacharidy méně často a intervaly mezi jednotlivými dávkami jsou delší, pak budete méně hladoví. Jistě tělo si musí nejprve na tento nový systém zvyknout, což potvrzuje i výše zmiňovaná studia. Experimentální skupina, která vyšla z testu vítězně byla první týden hladovější, ale poté, co si jejich těla navykli na dávkování sacharidů hlavně na večer už byly sytější a více spokojeni v porovnání s kontrolní skupinou.
Jaký je tedy verdikt?
Jako při všem v životě, vyplatí se iv tomto případě používat selský rozum. Nikdo Vám nyní nedoporučuje sníst obrovský čokoládový dort před spaním s tím, že po něm zaručeně zhubnete. Tento článek spíše berte jako uklidnění, že když budete mít o osmé večer chuť na banán, můžete si ho bez výčitek dát.
Vidíte dobře. Určitě jste slyšeli už někoho říct, že více než 2-3 hodiny bez sacharidů by nepřežil. Pokud si dávkujete menší porce sacharidů během celého dne v podstatě si kapky do těla glukózu v miniaturních dávkách. Aby se glukóza odbourala, nastupuje na scénu inzulín. Nadměrné vylučování inzulínu má však za následek větší pocit hladu, který se dostaví přibližně 2-3 hodiny po vyloučení inzulínu. A tady se dostáváte do bludného kruhu, ze kterého se prakticky nedá vymotat. Proto si většina lidí myslí, že potřebují sacharidy každé 2-3 hodiny, jinak by byli hladoví, přičemž je to ve skutečnosti právě naopak.
Pokud konzumujete sacharidy méně často a intervaly mezi jednotlivými dávkami jsou delší, pak budete méně hladoví. Jistě tělo si musí nejprve na tento nový systém zvyknout, což potvrzuje i výše zmiňovaná studia. Experimentální skupina, která vyšla z testu vítězně byla první týden hladovější, ale poté, co si jejich těla navykli na dávkování sacharidů hlavně na večer už byly sytější a více spokojeni v porovnání s kontrolní skupinou.
Jaký je tedy verdikt?
Jako při všem v životě, vyplatí se iv tomto případě používat selský rozum. Nikdo Vám nyní nedoporučuje sníst obrovský čokoládový dort před spaním s tím, že po něm zaručeně zhubnete. Tento článek spíše berte jako uklidnění, že když budete mít o osmé večer chuť na banán, můžete si ho bez výčitek dát.
